Pianista

13. září 2009 v 16:53 | posted by Mišušíca |  jednodílné povídky



Byl chladný nedělní den a já Leonora de Buhr se připravovala na zítřejší soutěž, která asi zřejmě nedopadne dobře.


Měla jsem strach, aby ty bledě modré večerní šaty mi vůbec byly. Skladba od Ravela, kterou jsem se učila nazpamět byla těžká. Byla jsem dost unavenáa tak jsem si šla lehnout, ale bála jsem se, abych nezapoměla všechno co si mám pamatovat. Nařídila jsem si budík na pátou hodinu ranní, aby si to stihla ještě jednou zahrát. Spím celu noc. Zazvoní budík vstanu a celá rozespalá otevřu klavír, sednuá za něj a začnu hrát. Kupodivu to umím celkem dobře a nezapoměla jsem to , díky bohu. Nasnídám se, upravím se a v sedm hodin ráno máme sraz s učitelkou před obchodním domem v Neumiensteru.
Vyrazila jsešm v džínách a mikin, šla jsem s batohema přes ruku jsem nesla v igelitu modrou večerní robu, která mi byla. Přijeli jsme jsme tam, já jsem se šla obléknou. Šla jsem nakouknout do sálu. Bylo to tam jako v koloseu a uprostřeed stálo koncertní křídlo. Otočím se s doměnkou, že si půjdu najít rozpis a za mnou stojí krásný chlapec s delšíma vlasama a krásnýma očima a zeptal jse. ,, Ahoj. Nevíš kdy se začíná a je vyvěsen rozpis nemůžu ho vůbec najít.'' Byla jsem jak opařená, ale odpověděla jsem. ,, Ahoj. Začíná se v 10 hodin a po rozpisu se můžem podívat.'' Jdeme předsálím a já si všímnu vyvěseného rozpisu a zavolám. ,, Tady je ten rozpis.'' Jenže já jsem blbá a vůbec jsem se v tom nevyznala. ,, Jak se jsmenuješ? Najdu tě tam.'' Zeptal se. ,, Leonora de Buhr.'' Odpovím a on se na mě podívá s úsměvem a poví mi. ,, Honem jdi k sálu jdeš jako druhá. Stála jsem jak socha.
,, Honem Leo, nebo tě přeskočí a vzal mně za ruku a táhl mě ke dveřím sálu a povídám. ,, Nezvládnu to je to ne mě moc rychle.'' Odpoví a chytne mě za ramena. ,, Ale zvládneš, zachovej chladnou hlavu a nemysli na lidé kolem,ale na to co hraješ.'' Odehrála jsem skladbu, ani jsem nezmatkovala.
Jdu ze sálu a někdo mě chytne za ruku. ,, Tak co jak se cítíš? Ještě jsem se nepředstavil. Jsem David Lauden Bonk.'' Odpověděla jsem. ,, No pocit je hrozný. Já jsem Leonora de Buhr, ale moje jméno už znáš.'' Byl tak milí a já jsem zjistila, že jsem skoro celej konec nedohrála. Po hodině stojím u dveří a ted' hraje on. Hraje tak krásně, a soustředivě,že to u mě se říci nedalo. Do hrál a pozval mě na kávu do Hamburské kavárny. Seděli jsme tak asi hodinu a povídali jsem si a pak jsem šli na vyhlášení.
Bylo to napínavé,ale dopadlo to dobře. David se umístil na 1.místo a já na druhé. Jela jsem domů s icq číslem na Davida. Přijela jsem domů a napsal mi,jak jsme dojela a jestli nechci přijet k němu do Hamburku. Souhlasila jsem a druhý den odpoledne jsme se opět viděli. Byl to den krásnej a já se rozhodla, že u něj přespím. Staral se o mě, jako o svoji ženu bylo od něj pěkný. Od té doby spolu chodíme a chceme se vzít.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.